Co jsou to Velmi špatné pohádky a proč?

To je asi velmi špatné, když sama označím své pohádky jako ‘velmi špatné’, že? Nebojte, hned to vysvětlím. Pohádku dělá pohádkou to, že má šťastný konec, pohádka nese poselství, že všechno dobře dopadne, že není třeba ztrácet naději, že pravé hodnoty zvítězí, že radost a láska v našem životě nejsou prázdný pojem. Pohádky nesou zprávu o odvaze, o dobru, o pravém lidství. Proto pak pohádky, které nemají šťastný konec, nejsou pohádky a nebo jsou to pohádky velmi špatné.

Důvod, proč jsem se rozhodla začít psát 'špatné' pohádky je, že některým lidem nepomůže nic jiného, než drsné kopnutí, tvrdá facka, která jim otevře oči. Konkrétně teda já to tak mám. Potřebuji dostat desetkrát nabito, než se poučím. A někdy i vícekrát. Jsem ten typ člověka, co se vždycky snaží všem vyhovět, a čeká to samé od druhých, jenže tak to nefunguje. Buď něco dělám, protože chci a protože to tak cítím, a nebo to nedělám. Nějaké umělé nacpávání se do představ druhých nebo čekání na cvrnknutí tří oříšků do nosu moc nepomáhá. Buď se zvednu tady a teď a jdu do toho, a nebo zůstanu sedět na zadku do konce života. Velikáni lidské historie se nesnažili někomu zavděčit a určitě nečekali, až je druzí lidé dostrkají ke svému velkému poslání. 

Ano, je důležité mít soucit a být laskavý, ale dost často za tuto soucitnost a laskavost schováváme naivitu, neochotu se změnit, touhu po obdivu druhých. Prostě se vydáváme za “ty hodné a přátelské” a přitom jsme jen vypočítaví nebo pohodlní. No a o tomhle přesně Velmi špatné pohádky budou.

#velmišpatnépohádky #hlavníjezačít